Historie homeopatické léčby
Podstata homeopatie je známa minimálně od časů Hippokrata, řeckého zakladatele medicíny, který si už 450 let př.n.l. uvědomil, že "látka, která je schopna vyvolat nějaké zlo, má schopnost je i vyléčit".
Podobné podobným léčil také slavný lékař a alchymista 16. století Paracelsus (1493-1541).
Vědecká homeopatie v současné podobě ale vznikla až v 18. století n.l.
Jejím objevitelem je německý lékař Christian Friedrich Samuel Hahnemann, který se narodil r. 1755 v Míšni v Německu a zemřel r.1843 v Paříži ve Francii. Byl to člověk mnoha schopností, lékař, toxikolog a farmakolog, lingvista a překladatel. Ovládal 8 jazyků, znal práce Hippokrata i Paracelsa.
Při překládání knihy skotského lékaře Williama Cullena, shledal, že nesouhlasí s tím, jak tento uznávaný lékař vysvětluje působení Chininu při léčbě malárie. Proto se rozhodl, že lék vyzkouší sám na sobě. Shodou okolností byl na tento lék citlivý, a brzy po jeho užití se u něj objevily příznaky malárie. Z toho usoudil, že Chinin, který léčí horečku při malárii, může u člověka zdravého horečku vyvolat: "similia similibus curantur".
Začal experimentovat s různými látkami na zdravých osobách, tzv. proverech (na sobě, svých blízkých, studentech medicíny, dobrovolnících), aby zjistil "čisté účinky" zkoušených látek", a pak na nemocných lidech s příznaky, které těmto účinkům odpovídaly. Z důvodu bezpečnosti postupně zvyšoval ředění zkoušených látek, přičemž zjistil, že účinek na nemocné se, paradoxně, s každým dalším ředěním zvyšuje, což se mu ale nepodařilo odůvodnit.
Za svého života stanovil hlavní principy homeopatie a do detailů je rozpracoval, ozřejmil jejich filozofické pozadí, popsal postup vyšetřování a léčby, vytvořil postup zkoušek a přípravy léků, sestavil soupis více než 200 takto vyzkoušených léků. Měl prokazatelné a pozoruhodné léčebné úspěchy, přednášel lékařům z celé Evropy i ze zámoří. Věhlas získal například nevídanou úspěšností homeopatické léčby při epidemii skvrnitého tyfu r.1813 (zatímco jiným lékařům umírala až třetina nemocných, Hahnemannovi ze 183 pacientů zemřela jen jedna stará žena) a při epidemii cholery r.1831.
Řady jeho žáků a stoupenců se rychle rozrůstali, musel však také čelit intrikám ze strany kolegů lékařů (kritizoval soudobé způsoby léčby) a lékárníků (zdůrazňoval, že léky má vyrábět sám lékař). Přestože se mu nepodařilo, aby jeho léčebná metoda byla odbornými kruhy oficiálně přijata, její popularita celosvětově rychle vzrůstala, než ji zatlačil do pozadí příchod antibiotik.
Hahnemann měl mnoho žáků a následovníků, z nichž, snad nejvýznamnějším, byl Constantine Hering. Popsal zákon homeopatického léčení a schéma výběru léku, objevil homeopatický lék Lachesis, jako první navrhl užívání nosod (homeopatických léků, zhotovených z nemocné tkáně nebo zevních původců chorob). Přivedl homeopatii do USA.
Tam se koncem 19. století proslavil James Tyler Kent, který by tvrdým zastáncem názoru, že pro každého pacienta je třeba najít jediný správný lék, především na základě psychických znaků, a ten u něj vyléčí vše - dnes tzv. konstituční homeopatie. Skupina jeho žáků, "kentistů", se ve svém pojetí homeopatie poněkud vzdálila od medicíny, čímž se snížila prestiž homeopatie v USA Hlavním důvodem odklonu od homeopatie pak byla světová válka, v níž krátkodobé hledisko převážilo nad dlouhodobým, hrubé a hromadné alopatické "opravárenství" převážilo nad jemnou a individualizovanou homeopatickou léčbou. Raněné bylo třeba rychle uschopnit a vrátit do bitevního pole, nikoli skutečně vyléčit.
Dnes jsou homeopatická léčiva všeobecně používána na celém světě jako bezpečná a účinná alternativa léčiv konvenčních a poptávka po nich stále roste. V zemích, jako je například Francie, jsou, coby neoddělitelná součást zdravotnictví, plně hrazena zdravotními pojišťovnami.
V době, kdy, řečeno slovy klasiků, "Lékaři předepisují léky, o nichž toho málo vědí, proti nemocem, o nichž toho vědí ještě méně, lidem, o kterých nevědí vůbec nic" a "Je stále více a více zřejmé, že namísto léčení lidí, vytváří systém současné ortodoxní medicíny pouze více a více nemocí, z nichž většina se bohužel jeví jako smrtelná", je rostoucí poptávka po homeopatické léčbě zcela pochopitelná.