Co je homeopatie?
homoios (podobné) + pathos (utrpení) = homeopathia (léčba podobného utrpení).
Homeopatie je léčebná metoda s více než 200letou tradicí, založená jejím objevitelem, německým lékařem Samuelem Hahnemannem. Podstata homeopatické léčby je známa minimálně od časů Hippokrata (450 let př. n. l.), řeckého zakladatele medicíny. Vědecká homeopatie v současné podobě vznikla v 18. století n. l.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) je druhým nejrozšířenějším oborem léčby v současném světě. Nejrozšířenější je tradiční čínská medicína, následuje homeopatie, na místě třetím se umístila léčba bylinná, a až na čtvrtém místě figuruje současná západní medicína (alopatie = potlačující zevního původce nemoci, nebo potlačující či zakrývající příznaky nemoci tím, že vyvolává v organismu opačné účinky než nemoc; allos = jiný). V Evropě a USA je homeopatie nejrozšířenější alternativní metodou léčby. Důvodem jsou její výsledky.
Homeopatie je léčebná metoda s celostním přístupem, založená na předepisování léků, vycházejících ze dvou základních principů, homeopatických zákonů: zákona podobnosti (similia similibus curantur) a zákona velmi malých dávek. Při výběru léku využívá podobnost obrazu homeopatického léku a obrazu pacienta. Není to snadná metoda, protože vyžaduje rozsáhlé a hluboké znalosti, zkušenosti, intuici.
Homeopatické zákony
1. Zákon podobnosti
"Určitá látka je schopna podpořit vyléčení nemocného, pokud tento vykazuje příznaky podobné příznakům, jaké stejná látka může vyvolat u jedince zdánlivě zdravého". Lék, který ve velkých dávkách vyvolá příznaky nemoci, v malých dávkách takové příznaky léčí.
2. Zákon minimální dávky
Zatímco jedovaté účinky látek se s každým dalším ředěním zmenšují, až ztrácí, jejich léčebný účinek se s každým dalším homeopatickým ředěním zvyšuje a získávají ho i některé látky, které jsou v surovém stavu v organizmu nečinné. Podstatou homeopatického ředění je dynamizace, prudké protřepávání účinné látky v rozpouštědle.
Celostní (holistický) přístup
Jednotlivé, časově a místně oddělené, potíže a choroby určitého pacienta jsou chápány v celkovém kontextu. Homeopatický lék je předepisován podle souhrnu všech známých psychických i fyzických charakteristik konkrétního jedince (totalita symptomů), ne jen podle diagnózy. Vše se vším souvisí a v každé maličkosti a každém projevu (našeho těla či mysli) se odráží celek.
Běžný lékař léčí například angínu, aniž by bral v potaz další souvislosti a individuální reakci pacienta, což nemoc pouze potlačí, a vede k jejímu postupnému přechodu do chronicity, nebo projevům na hlubších orgánech. Homeopat léčí pacienta, který má příznaky angíny, ale také další příznaky pro něj typické a pro výběr léku podstatné. Homeopat tak dokáže rozlišit desítky druhů angín, podle různých zvláštností a specifického průběhu, a na každou použije jiný lék. Správně vybraný homeopatický lék vede ke skutečnému vyléčení pacienta a posílení jeho imunity.