Srovnání alopatie a homeopatie
Alopatie (západní medicína)
Lokální nemoc vidí jako "napadení zvenku" nebo "selhání materiálu".
Hledá diagnózu (název nemoci vycházející z určení zevního původce či vnitřní poruchy). Řeší a zkoumá jak se problém jmenuje, na kterém místě se nachází. Konkrétní pacientovy příznaky zobecní v diagnózu, na tuto obecnou diagnózu vybere léky.
Protože se jedná o léky chemické, jejich účinek je kvantitativní, působí rychle a mají prokazatelné účinky u všech pacientů. Kromě několika účinků žádoucích, je ale mnoho účinků nežádoucích. Často ale ani žádoucí účinky nevedou k vyléčení, ale jen k dočasnému zlepšení - "vypnutí kontrolky", protože jen něco potlačí či nahradí bez ohledu na další souvislosti a rovnovážné fungování organizmu jako celku. Problémy spojené s nemocí se rychle (i když většinou jen nakrátko), zlepší. V konečném důsledku se ale zdravotní stav pacienta (vitalita a sklon k nemocem) zhoršuje. Kanál, který si tělo vybralo pro zviditelnění nemoci, pro upozornění, že něco s námi není v pořádku, je zablokován. Nemoc postoupí hlouběji, změní své projevy, pacient je odeslán na další specializované pracoviště, kde dostane další léky, často působící proti účinkům léků předchozích. Čím více léků pacient užívá, tím hůře na tom je, pouze s postupujícím oslabením klesá jeho schopnost projevovat příznaky navenek.
Systém specializací lékařům umožňuje vykazovat lokální zlepšení a nevšímat si zhoršování celkového zdravotního stavu pacienta a populace. Systém léčby podle protokolu (tabulek, obecně doporučených návodů) dává lékařům pocit profesionality a vysoké etické úrovně, i když jsou konfrontováni s neúspěchem léčby a vznikem iatrogenních (léčbou vyvolaných) nemocí. Zatímco v diagnostických metodách zaznamenala moderní medicína obrovský pokrok, ve schopnosti skutečně vyléčit pacienta, selhává.
Homeopatie (celostní medicína)
Lokální nemoc vidí jako problém celého organismu, jako varování, že se organismus dostal do nerovnováhy a jako jeho obranu proti této nerovnováze.
Příčinu nemoci vidí uvnitř: "Zvenku může být napaden jen ten orgán či organizmus, který je vnitřně oslaben".
Hledá lék individuálně pro konkrétního pacienta. Reakce pacienta, jak se nemoc projevuje konkrétně u něj, je pro výběr léku důležitější, než nemoc samotná, diagnóza či vnější původce.
Všímá si většího množství příznaků a souvislostí.
Podle konkrétních příznaků vybere lék pro konkrétního pacienta. Protože se nejedná o lék chemický, ale "informační", nepůsobí u všech pacientů, pouze u toho, kterému odpovídá, který ho potřebuje. U chronicky nemocných pacientů homeopatický lék většinou nepůsobí tak rychle, jako léky chemické. Správně vybraný homeopatický lék však vede ke skutečnému vyléčení pacienta a posílení jeho imunity. Pacienty, jejichž postižení je nevratné, a jejichž životní síla je extrémně slabá, homeopatie nevyléčí, ale i jim může zmírnit utrpení a zlepšit kvalitu života.
Výhody homeopatie
Je to metoda vysoce bezpečná. Protože její účinek není kvantitativní, neexistuje problém předávkování či poddávkování. Protože lék působí pouze jako informace, neexistuje problém nežádoucích vedlejších účinků, alergizace, zátěže orgánů, interakce s jinými léky, vzniku rezistence patogenů, ani problém závislosti.
Protože je to metoda individualizovaná, vybírá lék pro konkrétního pacienta a jeho specifické problémy a prožívání nemoci. Stimuluje a reguluje vlastní léčivé síly organizmu, a tak zlepší i rovnováhu a funkci organismu jako celku.
Prakticky cokoliv, co lze vyléčit konvenční medicínou, lze vyléčit homeopaticky (s výjimkou některých typicky chirurgických patologií). Homeopatie navíc dokáže zcela vyléčit i nemoci psychosomatické a chronické, klasickou cestou nevyléčitelné, u nichž oficiální medicína pouze zpomaluje průběh a mírní příznaky. Produkce homeopatických léků je ekologicky příznivá, bez rizika reziduí v organismu, potravinách a prostředí.